Ahoj všem, dneska u hodně osobního článku, do kterýho se mi upřímně vlastně vůbec nechce. Je to pro mě hodně těžký a citlivý téma, o kterým když mluvím, nebo píšu, mám pořád na krajíčku. Dělám to proto, že mně samotné by podobný článek pomohl a vlastně v takových vidím největší smysl.
Předem bych chtěla říct, že prvního syna Jonáška jsem kojila prakticky plně rok a půl, i když začátek nebyl jednoduchý, tak jsme to s paní laktační zvládli. Kojení jsme milovali oba, i když mě postupem času dávalo hodně zabrat ať už fyzicky nebo zdravotně. No a vlastně právě proto, že jsem kojila tak dlouho, mě ani nenapadlo, že by podruhé mohl nastat problém.
