28. března 2018

První velké trápení & když nevíš, zeptej se

Už když jsem byla těhotná, měla jsem o miminko strach, jestli se má u mě dobře a jestli je s ním vše v pořádku. Na jednu stranu jsem byla nervózní z toho, že nevím, co se uvnitř děje, ale nadruhou jsem věřila svému tělu, že miminku dá vše, co má. Když už je miminko na světě, je to vše složitější. Je naprosto odkázané na vás, a když brečí a vy mu v danou chvíli nedokážete nijak pomoc, není to úplně nejlepší, hlavně pro psychiku v šestinedělí. Už vše není tak automaticné a jednoduché, hlavně jsem se bála, jestli vše dělám správně.

Řešila jsem strašně moc otázek a přibývaly další, ať už se týkaly Jonáška nebo mě. Hodně odpovědí jsem našla v článcích na Nutriklubu, nebo v aplikaci nutrimimi, o které jsem již psala.

Největší problém, který jsem doposud řešila, byl už v poronici s kojením. Po porodu se několik dní nedostavilo mlíčko a Jonášek neměl motivaci sát. Bylo to více faktorů najednou, nezdál se mu ani můj typ bradavek, takže ho sestřičky "násilím" nutily se přisát. Jonášek strašně brečel a já nad ním taky. Připadala jsem si jako ta nejhorší máma na světě, když se moje miminko ke mně nechce ani přisát. V porodnici jsem zkusiala kloboučky na bradavky, se kterými jsme se trápili oba. Díky nim se přisál, ale když plakal, že má hlad, tak je ručičkama rval dolů a opět obrovský pláč. Byl to takový začarovaný kruh. 

Čtvrtý den dostal po domluvě s paní doktorkou příkrm. Teď prosím všechny odpůrci, aby se nevyjadřovali. Nikdy bych nedala svému dítěti to, co si myslím, že by pro něj nebylo to nejlepší. Ale po třech dnech "hladu" to za mě a za paní doktorku nejlepší bylo. Přeci jen jeho mozeček potřebuje výživu a tu zatím ze mě neměl.
Když jsme jeli z porodnice, první cesta vedla do lékárny pro kloboučky a pro Nutrilon, ten sice v porodnici nebyl, ale myslím si, že je ze všech alternativ složením nejlepší. Doma jsem z toho byla dost nešťastná, zasedla jsem k počítači a napsala jsem do online poradny odborníků a ujasnila si pár věcí a trochu se uklidnila. Ještě ten den ke mně večer dorazila laktační poradkyně, protože techniku kojení vám online nikdo neukáže a od té doby plně kojíme i bez kloboučků. Takže jsme to zvládli celkem se třemi malými příkrmy, které jsem Jonáškovi dala přes stříkačku.

Chtěla jsem vám napsat tenhle náš probrečenej příběh o našich těžkejch začátcích, aby budoucí maminky věděly, že vše nemusí být automatické a růžové. Ale zvládli jsme to, jen se nevzdávat!

Mějte se krásně!

Vaše L.

11 komentářů :

  1. Mozno by bolo fajn trocha to rozvinut, napisat co sa dialo ked prisla laktacna poradkyna, ako to prebiehalo dalej...toto je taky clanok ,,o vsetkom a vlastne o nicom,, Nechcem aby to vyznelo zle a kriticky, ale z takehoto clanku si asi nieje moc co zobrat.. V zavere pises ako ste to zvladli a ako je dolezite to nevzdavat, ale citatel vobec nema predstavu co konkretne si ma pod tym predstavit. Kazdopadne gratulujem k uspesnemu kojeniu! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já ten článek chápu spíš jako reklamu na Nutriklub, než jako příběh o kojení. Nemyšleno špatně, reklama je přiznaná, takže je to v naprostém pořádku :-)

      Smazat
    2. Moc děkuju za komentář, ono to moc nejde. Hlavně si myslím, že každá žena má s kojením individuální problém, takže bych moc ani nepomohla. Ale probíhalo to tak, že jsem ji ukázala jak kojím. Z porodnice jsem kojila v leže, protože jsem byla dost šitá a sedět jsem moc nemohla. Ona mi ukázala typy poloh a hlavne jak mam mrso zmáknout a vlozit malemu do pusinky abych mu to usnadnila, coz mi v porodnici nikdo neukazal a ja to samozrejme neznala.... chtěla jsem spíše dát tipy a ukázat, že to nemusí být vše ideální, jako se může z fotek zdát :*

      Smazat
    3. Moc děkuju za komentář, ono to moc nejde. Hlavně si myslím, že každá žena má s kojením individuální problém, takže bych moc ani nepomohla. Ale probíhalo to tak, že jsem ji ukázala jak kojím. Z porodnice jsem kojila v leže, protože jsem byla dost šitá a sedět jsem moc nemohla. Ona mi ukázala typy poloh a hlavne jak mam mrso zmáknout a vlozit malemu do pusinky abych mu to usnadnila, coz mi v porodnici nikdo neukazal a ja to samozrejme neznala.... chtěla jsem spíše dát tipy a ukázat, že to nemusí být vše ideální, jako se může z fotek zdát :*

      Smazat
    4. Určitě je to značená reklama, ale vše jsem napsala tak, jak bylo a nezáleži, jestli je to reklama nebo ne. Chtěla jsem dát tipy, co mi pomohly a ukázat, že to není tak růžový, jak se může zdát...

      Smazat
  2. Taky jsem obrečela první mlíčko z prášku, připadala jsem si nemožně.
    Dělej všechno podle sebe a svých pocitů a kašli na rádoby dobře myšlené rady ostatních, protože ti každý řekne nėco jiného :-)
    drž se a užívej ♡

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! Já to přesně obrečela, ale pak jsem si řekla, že ho přeci nenachám o hladu... tohle asi kdo nezažije, tak nepochopí.

      Smazat
  3. Úplně tomu rozumím. Měla jsem to podobně, dcera se narodila velká, měla skoro čtyři kila a já jsem měla málo mléka, takže jí taky dali v porodnici příkrm. Musím se přiznat, że jsem to obrečela. Ten hrozný pocit, že ji nedokážu nakojit... První dceru jsem kojila osm měsíců bez problému a teď to u druhé nešlo. Naštěstí se to doma zlepšilo a plně kojím :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsme měli stejně, jen Jonášek byl menší a já neměla mlíko prakticky žádný. Ono tohle asi pochopí jen ten, kdo si tím projde. :*

      Smazat
  4. No, ale teda.. nechápu, jak to ta laktační poradkyně, reknu udela jinak, že to najednou jde.

    OdpovědětSmazat